Historie župy Budečské

Když se oblast župy Podbělohorské rozrostla natolik, že nebylo možné obsáhnout v ní veškerou sokolskou činnost, zvláště když do této veliké oblasti patřily i jednoty dnes organicky včleněné do župy Plzeňské, bylo rozhodnuto na valné hromadě 5. září 1897 na půdě kladenské sokolovny za účasti 24 zástupců z 16 tehdejších jednot ustavit novou župu. Název "Budečská" byl navržen ČOS podle hradiště Budeč a kostelíku na Budči, který stál a dodnes stojí uprostřed tohoto regionu. Do nově ustavené župy byl postaven jako první starosta známý kladenský advokát JUDr. Josef Kochánek.

Během doby a hlavně po první světové válce se rozmnožil počet sokolských jednot na 66 a 10 poboček, členstva bylo 10.000, což přinášelo velké vypětí. Proto bylo 9. prosince 1920 předáno 32 jednot do nově vzniklé župy Rakovnické.

Před rozpuštěním sokolstva v roce 1941 bylo v naší župě 48 jednot se 6.600 členy. Pak nadešly čtyři roky nejtěžší poroby českého národa, strádání a umučení nejpřednějších župních činovníků, zabavení a ničení sokolského majetku.

Stovky bratří a sester, kteří po skončení II. světové války znovu až do roku 1948 cvičili, vedli a vychovávali členstvo, dorost i žactvo ke kázni, statečnosti, pracovitosti, odolnosti a lásce k vlasti, pak položili život za nejlepší ideály Tyršovy. Výčet obětí z řad sokolstva v období komunistické totality (v letech 1948 - 1989) nebyl dosud vyčíslen.

Od počátku své existence plnila župa Budečská svůj úkol národní výchovy. Převrat v roce 1918 vyvolal v život nové jednoty díky sokolským bratřím, kteří se vraceli do vlasti v řadách Československých legií.

V roce 1934 nebylo na Kladensku téměř jediné obce, kde by nebyla ustanovena sokolská jednota či složka. každá byla na svém místě a každá měla svůj osobitý charakter. Naše jednoty byly všude regulátorem klidného, kulturního i výchovného života včetně samotného města Kladna, jak uvedl župní starosta, bratr František Kleiner, popravený nacisty v roce 1943.

V roce 1935 bylo hlavní přebudování župy Budečské dokončeno a tehdy sdružovala 48 jednot. Sokolovny mělo postaveno 17 jednot a letní cvičiště 36 jednot. V regionu župy čítal sokolský majetek včetně 14 biografů úhrnnou částku 147 miliónů korun.

Župní slety, které se v Kladně konaly, měly víceméně demonstrativní ráz. Již před první světovou válkou v roce 1911 se soustředilo do Kladna sokolstvo z žup pražských a přilehlých v takovém množství, až se zdálo, že je to na hranici únosnosti. A však I. krajský slet sokolský v roce 1921 byl ještě mohutnější. Sokolstvo se tehsy na přeplněném cvičišti ve volné škole nemohlo plně rozvinout, a proto se začalo uvažovat o vybudování sletiště. Jeho otevření se uskutečnilo v roce 1923. Stalo se tak na velké slavnosti a Kladno tehdy opravdu zrudlo červení sokolských košil.

V dalších letech se ukázalo, že kladenské sokolstvo vždy stálo na stráži demokracie masarykovské republiky.

V této oblasti nejstarší jednotou bylo Nové Strašecí (zal. 18.11.1869), pak Kladno a Rakovník, které vznikly již v roce 1896. Teprve později byly zakládány sokolské jednoty v obcích Unhošť, Kročehlavy, Buštěhrad a na Rakovnicku v Čisté a Hředlích.

Každý sokolský slet v Praze byl popudem k zakládání nových a dalších jednot. Kromě vybudování sokoloven, cvičišť a sokolských biografů byl v třicátých letech vybudován též sokolský letní tábor na rybníků Bucek u Třtice, kde se v době letních prázdnin vystřídalo na tisíce dětí.

Toto pozitivní období svobody a demokracie první republiky bylo však ve vývoji Sokola násilně zastaveno německými okupanty. Československá obec sokolská byla rozpuštěna již v březnu 1939 po odtržení Slovenska jako samostatného státu. Před konečnou likvidací 12. dubna 1941 měla župa Budečská 6.600 členů.

Poslední závod v lehké atletice na kladenském sletišti zastihl naše župní borce začátkem dubna 1941, kdy bylo obklíčeno gestapem a srocení atletů násilně rozehnáno. Pak následovala těžká válečná léta. Až teprve rok 1945 přinesl svobodu nejen celému národu, ale i celé naší sokolské rodině. S ní však začala nesmírná práce a muselo být vynaloženo velké úsilí, aby se po druhé světové válce vše dalo do náležitého pořádku.

První župní tělocvičná akademie se konala již v červenci 1945 na kladenském sletišti za účasti 620 cvičenců. Mnoho prvků bylo převzato z X. všesokolského sletu 1938, zejména cvičení žen s kužely a prostná dorostenců - v té době již mužů. Pak uprostřed práce proběhl rok 1946 a 1947. Sokolstvo v naší župě začalo pociťovat neklid a obavy z dalšího politického vývoje v naší zemi. Ve volbách 1946 získala nejvíce hlasů komunistická strana.

Koncem roku 1947 oslavila župa Budečská padesát let trvání. Valná hromada, která se při této příležitosti konala ve slavnostně vyzdobené kladenské sokolovně, bilancovala půl století činorodé práce.

Byla to radostná událost v životě všech činovníků, kteří se na vybudování sokolské župy podíleli.

Tehdejší bratr starosta Josef Kamarýt na této památné valné hromadě řekl: "Z výšin věčna se na nás dívají všichni ti naši mrtví sokolští pracovníci, zvláště ti župní a národní hrdinové - Václav Kasalický, Václav Kratochvíl, František Kleiner, Otta Pešek a Augustin Řezníček, kteří se nezalekli hrůz gestapáckých výslechů a koncentračních táborů a podstoupili heroickou smrt, abychom my, my všichni dále žili svobodně a šťastně."

Po těchto slovech všichni účastníci valné hromady povstali a vyslechli smuteční píseň, kterou zahrál kvartet lesních rohů pod vedením bratra Šprunka. Když píseň dozněla, dokončil bratr župní starosta Kamarýt svou řeč těmito slovy: "Nevrátili se nám, ba nemají ani hrobu, ale uloženi jsou všichni v našich srdcích a vzpomínáme jich všech v dnešní den s obzvláštní vroucností a vděčností jako vzoru statečnosti a nezměrné obětavosti. Z tajemného neznáma přehlížejí stále naše sokolské šiky pod staroslavnou Budčí. Snažme se, aby jejich oči neměly nikdy vyčítavého pohledu a zářili jenom radostí a z úspěšné naší sokolské práce v další padesátce župy."

Oslavy padesátiletého trvání sokolské župy Budečské v Kladně byly ukončeny popisovanou jubilejní valnou hromadou, která se konala v neděli 21. prosince 1947 ve velkém sále kladenské sokolovny (před tehdejší přístavbou), který zaplnilo přes 800 delegátů ze všech jednot. (Řádná valná hromada, tzv. padesátá, se konala již 9. března 1947 v lánské sokolovně.)

Do komunistického puče v únoru 1948 zbývalo jen pár týdnů.

Když v únorových dnech roku 1948 tehdejší předseda vlády K. Gottwald vyzval Komunistickou stranu, aby všude zakládala akční výbory Národní fronty, nejinak tomu bylo i na Kladensku a tvrdě to postihlo i naši sokolskou župu. Naoko zatím do konání IX. všesokolského sletu 1948 vše zůstávalo při staru.

Ve všech jednotách se pilně nacvičovalo na slet a leckde se dohánělo, co se zameškalo. Všichni jsme tehdy cítili, že věc všesokolského sletu nebude tak jednoduchá. Sletové přípravy probíhaly, dá se říci, normálně, ale při tom za bedlivého dozoru Okresního akčního výboru NF v Kladně a Místního akčního výboru v Kladně.

Již v březnu 1948 tyto nelegální státní instituce (za působení předsedy Okresního akčního výboru NF soudruha Jaroslava Palivce a tajemníka Františka Českého) rozkládaly na profesionální úrovni struktury župy Budečské.

Černým pátkem byl pro sokolstvo 7. červen 1948. Smutná zpráva o odstoupení našeho bratra prezidenta E. Beneše zaskočila (snad vyjma komunistů) celý národ a hlavně sokolstvo, které v jeho osobě ztrácelo velkou oporu. Dne 6. června se konaly předsletové zkoušky žactva Sokolské župy Budečské, které dopadly nadmíru uspokojivě. Na vedoucích žactva byla v tu dobu patrna nervozita, protože ne všechno po stránce organizační bylo v pořádku. Přesto však diváci měli slzy v očích, když starší žákyně opouštěly kladenské cvičiště, a to ještě nikdo netušil, že jako sokolky zde cvičí naposledy. Den dorostu a členstva zhlédlo kladenské publikum 13. června 1948. tako toto velkolepé divadlo bylo posledním vystoupením sokolů z župy Budečské. O jejich dalším osudu bylo již dávno před tím rozhodnuto. Komunisté docílili během pár měsíců toho, že splynuly veškeré tělovýchovné spolky v jedinou celostátní organizaci pod názvem "Sokol".

To je to, co naši odpůrci v ČSTV zatím nedokázali pochopit, že ne sokolové, ale komunisté jim neprávem vnutili tento název. Provedením byl pověřen Ústřední akční výbor Sokola pod vedením MUDr. Františka Bláhy (dosavadní starosta Dr. Hřebík byl vyloučen ze Sokola hned 28.3.1948). Osmdesátileté tradice ČOS byly již v tu dobu pošlapány.

Začínal XI. všesokolský slet v Praze - Sokolská župa Budečská obeslala na něj více než 1.000 cvičenců. Byli mezi nimi již i tací, kteří se Sokolem v pravém slova smyslu mnoho společného neměli.

Naše Káňata a žactvo zaplnily již 18. června 1948 celou Prahu. Když starší žáci a žákyně zakončili svá prostná, počali volat "Ať žije prezident Beneš!" Státní bezpečnost začala provádět první sletové výslechy a chtěla vědět, kdo je iniciátorem toho skandování. Odbojná nálada a provolávání hesel sympatizujících s prezidentem Benešem dosáhly nebývalých rozměrů a přeskočily i do příštího týdne, kdy se do Prahy sjelo členstvo a dorost. Nálada sokolstva a stále provolávání slávy doktoru Edvardu Benešovi měly v sobě cosi sugestivního. Všichni pravděpodobně cítili, že je to jedna z posledních příležitostí, jak svobodně projevit, co si myslí.

Vyvrcholením tohoto velkolepého divadla byl mohutný průvod Prahou, kdy sokolové dali průchod svým citům. Prošli kolem prezidenta Gottwalda za naprostého ticha a s odvrácenými tvářemi od hlavní tribuny. Pro všechny přítomné komunistické funkcionáře včetně hlavy státu to byl šokující zážitek. Téměř dvě stě sokolů se ocitlo před vyšetřovateli StB. Činovníci naší župy, kteří kráčeli v průvodu, byli z něho ještě před vstupem na Strahov odvedeni. Byli to zejména župní starosta Josef Kamarýt, místostarosta V. varhaník, župní náčelník Mirek Rott a župní náčelnice Žofie Gürtlerová.

Několik týdnů po XI. sletu byli ještě s dalšími desítkami starostů, místostarostů, náčelníků a náčelnic jednot vyloučení z řad sokolského členstva. K nim posléze přibyli další župní vedoucí žactva, župní vedoucí dorostu, župní vedoucí členstva, okrskové náčelnice a náčelníci, dále Jaroslav Volf - pokladník, Bedřich Holeček - účetní, Marie Hašková - administrativní pracovnice v župě, František Drvota - zpravodaj, Rudolf Nachtigal - vedoucí župního tábora, Ladislav Nachtigal Salivar -vedoucí pořadatelského sboru, Jindřich Neustupa - hraničářský zpravodaj, Alois Šilpoch - filmový zpravodaj a Jiří Zlonický - župní kronikář.

Spolu s těmito bratry bylo takto postiženo v regionu župy Budečské ještě 720 sokolů a sokolek. Ti všichni byli nekompromisně vyzváni tehdejším samozvaným redaktorem časopisu Budeč, soudruhem Josefem Šedivým, aby odevzdali slavnostní sokolský kroj a cvičební úbor na župě, dle výnosu ministerstva obchodu čj. VII/4-158979/48 ze dne 28.8.1948. Kdo tak neučiní, bude potrestán podle stávajících předpisů. To vše bylo uveřejněno ve věstníku Sokolské župy Budečské v čísle 17-17 ze dne 20.10.1948.

Očista musí být důsledná, prohlásil 1.12.1948 ve svém článku župního věstníku Budeč Josef Šedivý, nyní již nově zvolený člen redakční rady komunistického deníku Svoboda vydávaného v Kladně. Sjednocená tělovýchova a sport v nové lidové sokolské organizaci dostala již pevný organizační základ. V neděli 23. ledna 1949 se konala v kladenské sokolovně ve velkém sále ustavující schůze okresního výboru Sokola. Tak byla přebudována župa Budečská v sokolský okres Kladno.

Již slavnostní ráz schůze za účasti nejen zástupců sokolských jednot, ale i tajemníka OV KSČ, zástupců armády, OOR a dalších organizací byl zvláštní.

Byly zde uvedeny důvody, proč byla "poctivými členy" Sokola za pomoci akčních výborů provedena očista Sokola. Nastíněny byly také úkoly sjednocené tělovýchovy. Z župy bylo vyčleněno 21 jednot do sousedních okresů a do kladenského okresu bylo zařazeno pouze 32 jednot. Do čela Okresního výboru Sokola byli postaveni noví funkcionáři, zejména členové KSČ, a schůze byla zakončena heslem "Sjednocenou tělovýchovou k nejvyšším metám".

Po tomto důležitém aktu, symbolizujícím úspěchy sjednocené tělovýchovy v kladenském okrese, nastal doslova hon na čarodějnice.

V samotném Kladně bylo vystěhováno a vyloučeno již zmíněných 720 členů Sokola a jeho příznivců, kteří se postavili na odpor komunistickému nátlaku. Mnoho bratří a sester ihned po přistěhování do nových domovů bylo zatčeno a vyslýcháno.

O úplném rozpadu Sokolské župy Budečské rozhodlo zanedlouho i předsednictvo ONV a OAVNF, které na svém zasedání dne 25. července 1949 iniciovalo v praxi zákon č. 187/4 Sb., který schválilo Národní shromáždění dne 14. července 1949.

Další zákony č. 71/52 ze dne 12.12.1952 a 68/58 ze dne 20.12.1956 tuto zkázu Sokolstva dokonaly.

Obnovení činnosti Sokola v roce 1968

Zástupci Sokola Kladno, kteří byli přítomni sokolskému setkání na Slovanském ostrově dne 5. května 1968 (ve složení Václav Frolík st., Václav Frolík ml., Jaromír Dupač, Ferdinand Kožíšek, Vojtěch Kymlička a další), se vraceli z toho mimořádného jednání plni elánu. Museli však konstatovat, že sokolský majetek je stále v držení komunistických tělocvičných jednot a nic víc se neděje.

Sokolský majetek, který dostala TV organizace do vínku před 20 lety, byl ještě ve velmi dobrém stavu. Nejen kladenská, ale i ostatní sokolovny a hřiště byly plně využívaný a částečně i opravovány. Po těchto letech, v době normalizace, však byl sokolský majetek již neudržován a počal značně chátrat. Podle objektivních zpráv bylo v rámci naší župy do roku 1948 postaveno 22 sokoloven, po roce 1948 ani jedna.

Sokolská župa Budečská v roce 1968 nebyla obnovena vůbec, na rozdíl od některých jednot, jejichž činnost se však nestačila ani rozběhnout. Než jsme mohli cokoliv podniknout, byl tu 21. srpen 1968 a s ním vstup cizích okupačních armád do naší země.

Obnovení Sokolské župy Budečské po listopadu 1989 v Kladně

Historický okamžik nastal 3. prosince 1989, kdy přípravný výbor Sokola ČOS vydal ve zpravodaji č.1 ČOS svoje Programové prohlášení. Pod ním byli tehdy podepsáni sestra Evaldová, br. Jandásek a br. Uher.

Na závěr byla uvedena poznámka: Ustavující schůze Sokola se bude konat v neděli 7. ledna 1990 ve Sjezdovém paláci v Parku Julia Fučíka ve 13.00 hodin.

Ustavující sjezd 7. ledna 1990 v Praze tak obnovil činnost Československé obce sokolské.

Na tomto historickém sjezdu byli přítomni též zástupci kladenského Sokola, sestry Marie Hrabětová, Věra Šašková, bratři Václav Frolík, Jaroslav Benda - dva z nich byli obnovovateli nejprve Okresního výboru Sokola v Kladně a od 1.1.1991 funkcionáři župy Budečské.

Dne 18. února 1990 se ustavil v Kladně Okresní výbor Sokola na své ustavující schůzi v kladenské sokolovně. Přípravný výbor se sešel ve složení zástupců jednot Stochova - br. František Kratina, Buštěhradu - br. Karel Veselý, Hnidous - br. Mirko Končelík a Jaroslav Fídler, a Kladna - br. Jiří Černý, br. Jaroslav Benda. Schůzi řídil br. jednatel Benda. byla provedena volba, kdy byl zvolen prvním starostou br. Václav Klíma z hnidous, místostarosty br. Kratina a br. Veselý, náčelníkem br. Černý, náčelnicí ses. Šašková, jednatelem br. Benda. Další členové předsednictva byli zvoleni či kooptováni na 1. valné hromadě, která se konala v kině Svět - Sokol v březnu 1991, kde již byla župa Budečská potvrzena i staronovými stanovami ČOS jako jedna z prvních v celé Československé republice.


Převzato z knihy "Almanach Sokolské župy Budečské 1897 - 1997" 

Autor: br. Jaroslav Benda