Na tábor jsme letos přijeli za krásného a slunečného počasí. Pohádkové téma se všem moc líbí. Je nás sice méně, ale to nám v soutěžení vůbec nevadí. První večerní nástup „Lotrando jde do školy“ letos sehráli vedoucí.  A tak také první celotáborovka se týkala školních znalostí. Cíl byl na hradě Tolštejn. Bohužel přišel první déšť a všichni se museli vrátit do tábora. A byl tu první film. A jak se jmenoval? No přece Lotrando a Zuebejda. Druhý den se již za krásného počasí dohrála přerušená hra, všichni jsme si prohlédli hrad a pokochali se krásným výhledem do okolí. Odpoledne jsme hráli hry v lese, večer byla první seznamovací diskotéka a tak po večerce všichni okamžitě usnuli. Jen vedoucí seděli tiše u ohně, hlídali a vzpomínali na předešlé tábory. Vždyť jich také bylo.

Posunutí pohádkového děje letos průběžně předváděli dětem vedoucí, což se jim velice líbilo. Příprava Lotranda do školy a Drvoštěp měli velký úspěch.

Na první noční hře v lese u kapličky vybírali mniši peníze na studium pro Lotranda. Na zpáteční cestě je přepadli loupežníci. Také druhá noční hra, která končila na Křížové hoře se všem moc líbila. Díky organizaci pomocí nových vysílaček, proběhla rychle a v naprosté tichosti. Cestu označovaly jen svíčky a balonky se světýlkem uvnitř, zavěšené na stromech.

Poprvé jsme letos vylepšili slovní mapu o foto. Trasa vedla přes Tolštejn, úpatí Jedlovky na Křížovku a přes vesnici zpátky do tábora. Cestou měly děti za úkol vyfotit na určitých místech dané zadání. Nejsložitější byla pyramida z dětí, jejíž vrchol tvořila rozhledna na Jedlové hoře. Všem se to moc líbilo, výsledky byly perfektní, ale to bodování, to nám dalo zabrat.

Další novinkou na letošním táboře bylo vytvoření videoklipu. Samozřejmě na postavy a krásné písničky z Lotranda a Zubejdy. Výsledky předčily naše očekávání. Všechny klipy byly moc pěkné. Při těchto náročných úkolech jsme zvládli i přípravu na Galavečer. Opět se vydařil a jako překvapení připravili vedoucí na závěr sletovou skladbu „Kontrasty“. Vždyť je letos sletový rok a my jsme na sokolském táboře.

Ještě před závěrečným zhodnocením celotáborové hry se tak jako před 6 lety v Jetřiškách, začala šířit „poplašná zpráva“, že jsme letos v Jiřetíně naposledy. Prožili jsme zde šest nádherných let. A tak je skoro čas na změnu. Necháme se překvapit. Kdo ví, co bude za rok.

Jedno však víme určitě! Že se příští rok zase sejdeme, ať je to kdekoliv!